Cesta do pravěku

Druhý volný víkend jsme strávili v okolí města Palmerston North, asi 70 kilometrů jižně od místa, kde bydlíme. Podle předpovědi měla sobota opět propršet, ale v neděli mělo být hezky. Na sobotu jsme si naplánovali návštěvu místního aquaparku Lido Aquatic Centre. Za 9$ jsme měli vstup do bazénku, na 2 tobogány, do sauny, do páry a do vířivky. Ale jen tobogány a vířivka za něco stály. V sauně bylo jen asi 60° a chodilo se tam rovnou z bazénu v plavkách. Do sauny tak jak ji známe, to mělo hodně daleko. V hracím bazénu s jakoby protiproudem nám bylo jen po pás vody. Protiproud snad ani nebyl protiproud. Většinu času ze 3 hodin, co jsme v aquaparku strávili, jsme se rochnili ve vířivce, ta jediná za něco stála. V porovnání s libereckým Babylonem jsou v Lido žabaři. Babylón vyhrál na celé čáře. Lido bych spíše přirovnal k normálnímu bazénu s nějakými atrakcemi navíc, aby se neřeklo. Vykoupaní jsme šli ještě nakoupit jídlo na večeři a něco na další den. V chladícím regálu jsme vedle jogurtů a sýrů objevili kelímek s nápisem HUMMUS. Nedalo nám to a museli jsme ochutnat. Složení uvedené na obale nám ale nic neříkalo (ani jeden jsme netušili, co to znamená „chickpeas“). Večeři jsme uvařili na nových hrncích Primus a starém benzínovém vařiči v Queen Victoria Parku v Palmerston North u řeky Manawatu. Z hummusu se nakonec vyklubala cizrnová pasta, což nás ani jednoho nenadchlo. Co nás naopak nadchlo byl dostatek toaletního papíru na veřejných toaletách v parku :). Po obhlídce parku, kde bylo kolem 20 voliér s různými druhy papoušků z celého Zélandu, jsme se vydali směrem na Levin a přírodní park Tararua, kde jsme chtěli strávit neděli. V parku bylo i brouzdaliště pro děti a veřejný koutek na grilování s grilovacími rošty. Přesně tak, jak si to pamatuji i z USA.

Noc jsme přečkali na parkovišti u vodní elektrárny (o výkonu 136 MWh) na řece Mangahao. Na této řece se jezdí i závody na kajaku ve vodním slalomu. Z cedule jsem se dočetl, že z Palmerstonu jsou i olympijští závodníci a vítězové v této disciplíně trénují na této řece. Ráno jsme se ještě stavili v Levinu, abychom se zeptali na cestu do parku. Pán v kempu nás upozornil, že pokud nemáme mapu parku, tak není dobré tam chodit. Že pokud sejdeme z cesty, jsme ztracení. Mapu jsme si tedy chtěli opatřit v místních informacích. Ty sice v neděli otevřené byly, ale až o dvě hodiny později. Riskli jsme to tedy bez mapy. Na parkovišti u vstupu jsme vyfotili mizernou mapu na tabuli a telefonní číslo na záchranku, zapsali se do knížky návštěvníků a směle vykročili za neznámým. Velmi brzo jsme zjistili, že v tomto parku se v podstatě sejít z cesty nedá. Nebylo kam. Všude kolem nás byla neprostupná, mokrá buš a prales. Bylo to úplně něco jiného, než na co jsme zvyklí u nás. Jako z filmu Cesta do pravěku. Palmy, kapradí velikosti stromu a liány. Původně naplánovanou trasu jsme bohužel nestihli obejít. Byla delší než jsme předpokládali a než jsme byli schopni z mapy na ceduli vyčíst. Taky terén udělal své. Celý okruh by trval 2-3 dny. Vystoupali jsme jen na první vrchol Mayo Knob (666 m.n.m), pak jsme se stejnou cestou vrátili dolů k autu. Ráno bylo zataženo a hory byly v olacích a zdálo se že bude pršet, ale nakonec se ukázalo slunce a bylo příjemně teplo. Zpáteční trasa autem vedla podél pobřeží, směrem do míst, kde se točil Pán Prstenů (jak bylo uvedeno na mapě). To místo jsme ale nenašli, nebylo vůbec místně označeno. Aspoň jsme se projeli autem po pláži. Na pláži totiž byla značka „The beach is the road“ („Pláž je cesta“). Naše dvacetiletá kára se zkušeným řidičem to ovšem zvládala bez problémů…
Do Tararua Forest Park bychom se určitě některý víkend rádi vrátili a prošli celou původně plánovanou trasu.

zp8497586rq

dan se představuje:

každá cesta má jasný cíl, je jen otázka času kdy ten cíl nalezneme, je jen otázka srdce zda ho chceme nalézt, je jen otázka mysli zda ho přijmeme, je jen otázka osobnosti zda se s ním vyrovnáme --- dan roško, 2009
Příspěvek byl publikován v rubrice 2011 nový zéland, cestování, život kolem. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Cesta do pravěku

  1. Gaspacho napsal:

    Zdravím vás! Jsem rád, že tu něco přibylo. Zajímavé je, že máte s bráchovou výpravou podobné zkušenosti s hummusem. Myslel jsem si, že je to známější pokrm, ale jak jde vidět, tak není. Mě to celkem chutná a jeden čas jsem ho poměrně často dělal jako přílohu k masu, ale pak jsem se toho přejedl.
    Tak ať se vám daří, pozdravujte krávy a mějte se fajn!

Komentáře nejsou povoleny.