Království za tmu IV.

Den 13

K chatě Torfinnsheim, postavené na hrázi jezera, je to asi hodinka cesty. Je otevřená. Od chaty je možné sestoupit do osady Hornaberg nebo lze pokračovat v cestě po vršcích a sestoupit až v dalších osadách v údolí Bergsdal, odtud pak stopem nebo autobusem do Dale a Bergenu, kde musíme nejpozději v sobotu být, abychom v neděli ráno stihli letadlo. Volíme druhou variantu. Po vrstevnici přicházíme k další, zřejmě soukromé chatě, kterou zrovna opravují. Přemýšlíme, jak sem nahoru dostali všechen ten materiál. Kolem jezera vstupujeme do malého údolí pod skalami, odkud se na nás valí mlha. Od této chvíle až do konce treku slunce neuvidíme, jen mraky, mlhu a déšť. Sotva vidíme na další značku, často musíme zastavit a hledat. Mám klouzavý den. Ve rozměklém sněhu několikrát zahučím do břečky, uklouzávám na blátě a kamenech.
Nad jezerem Blakoll se mlhy částečne zbavujeme.  Abychom se dostali na trasu k chatě Vending, dnešnímu cíli, musíme jezero celé obejít. Je půl páté. Od jezera opět stoupáme, stezka vede mokřady, bažinami a potoky. Danovy boty jsou durch mokré. Vending naštěstí není daleko.
Chata je plná dětí. Fotím mapu, abychom zítra věděli, kam máme jít, a jdeme hledat místo na stan. Všechno je ale mokré, včera tu asi spadla ta bouřka, co jsme viděli. Nakonec nacházíme místečko u cesty. Jakž takž suché, ale pěkně tu fouká.
Nocoviště: 820 m.n.m,  N 60° 28′ 26″, E 6° 4′ 31″

Den 14

Celou noc vydatně prší. Bojíme se, aby nás déšť nevyplavil, stan už není v ideálním stavu. Moc toho nenaspíme. O tři čtvrtě na pět se jsme vzhůru. Máme navlhlé spacáky, šev na podlaze taky nevydržel a vodu propustil. Pod karimatky dáváme igelity a vymýšlíme, co dál. Do Vaksdalu v takovém počasí asi totiž nedojdeme, je to moc daleko, dva dny cesty (je čtvrtek). Volíme jednodenní cestu k chatě Hogabu, odtud pak sestup do osady Lid, odkud chytneme buď stop nebo autobus (případně bychom do Dale došli pěšky, je to asi 10 kilometrů). Do půl deváté usínáme. V devět přestává pršet, a my balíme stan a vydáváme se na poslední a nejdobrodružnější část cesty. Všude je samozřejmě mokro, noční déšť navíc rozvodnil všechny potůčky, teď jsou z nich řeky. Podruhé za dovolenou sundáváme boty a brodíme, jako oporu na kluzkých kamenech máme tyčky od stanu. Na druhé straně řeky svačíme. Než však stihneme dojíst, opět se rozprší. Rychle se schováváme po tropiko, později ho vyztužíme tyčkami. Ani nevím, jak dlouho jsme v provizorním přístřešku zůstali. Jakmile přestává pršet, vyrážíme znova, na úbočí hory nás však opět zastihne voda z nebe. Provizorní přístřeší tak stavíme znova.
Při další várce vody ale vytahujeme pláštěnky a jdeme v dešti, jinak bychom se nikam nedostali. Jdeme do kopců, kde nás zastihnou i kroupy, kolem jezera Dukavatnet, odkud je to na chatu Hogabu 4 kilometry. Jsou to ale nejdelší 4 kilometry v mém životě. Nad jezerem ztrácíme značení, není v kamenitém terénu vidět. Spouštíme navigaci, telefon ukazuje něco pod 40 % baterky, se spuštěnou navigací se baterie rychle vybíjí. Stezka vede ve strmém svahu, po sněhových kluzkých plotnách, které končí až v jezeře. Navíc stále prší. Do sedla se naštěstí dostáváme bezpečně. Tam nás ale opět přepadne mlha, a my ztrácíme značení úplně. Není vidět na 20 metrů, je třeba se držet pospolu, abychom se jeden druhému neztratili. Po vršcích bloudíme přes dvě hodiny, nejsme schopni natrefit na značky. Pouhé dva kilometry od chaty !
Přecházíme vrchol a sestupujeme níže do údolí. Mlha ustupuje. Konečně vidíme Hogabu. Jsme promoklí, hladoví a unavení. Doufám, že chata bude otevřená, provozuschopnost stanu je diskutabilní.
U vchodu do chaty narazíme na pojistky se zapnutým alarmem. Všechny pokyny jsou ale v norštině. Po chvíli přemýšlení otevírám dveře. Nic se neděje, tak v chatě nocujeme. Je osm hodin večer, 4 kilometry jsme šli téměř 4 hodiny. Dan roztápí kamna, abychom dali vyschnout mokré věci a hlavně boty. Zítra sestoupíme do osady Lid.
Nocoviště: 900 m.n.m. N 60° 32′ 6″, E 5° 55′ 29″ 

Den 15

Ve vytopené a suché místnosti se spalo parádně. Já usnula ihned, Dan ještě hlídal boty, aby pořádně proschly a přikládal do kamen. Všechno připravené dřevo jsme ani nespotřebovali. V sedm hodin ráno už jsme  na nohou. Po úklidu chaty vyrážíme na cestu. Sestup do Lidu trvá necelé dvě hodiny. V osadě si nás zvědavě prohlíží starý pán, který čile stoupá k domu na úbočí kopce. V údolí jdeme po silnici směrem do Dale, moc aut tu neprojede, autobusů ještě míň, těch 10 kilometrů budeme muset dojít pěšky. Začíná pršet. Po třech kilometrech nám ale zastavuje červené auto s oním starým pánem za volantem. anglicky nerozumí ani slovo, ale slovo „autobus“ je mezinárodní a jméno města, kam bychom chtěli svézt, si pamatujeme. Načasování je skvělé, do Dale přijíždíme 10 minut před odjezdem autobusu do Bergenu.
Do Bergenu přijíždíme hodinu po poledni. Máme čas, jdeme se tedy pofláknout po městě. Nocovat budeme opět v kopcích, stejně jako na začátku. Jen musíme najít nějaký přístřešek, neboť opět prší a silné deště hlásí i na zítra.
Nocoviště: 87 m.n.m, N 60° 23′ 47.112″, E 5° 21′ 10.8″

Den 16

V sobotu prší pouze dopoledne. Jakmile déšť ustane, vydáváme se prozkoumat historickou část Bergenu, Bryggen, který byl kdysi centrem obchodu v severní Evropě, a pevnost Bergenhus, jednu z nejstarších a nejzachovalejších pevností v Norsku.
Noc už trávíme na letišti, letadlo směr Praha odlétá v osm hodin ráno.

Příspěvek byl publikován v rubrice Norsko 2014, treky, vícedenní. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář u Království za tmu IV.

  1. tkyysfrqzs napsal:

    GBYWb4 pluusihcbyak, [url=http://esgxpnsbhtsd.com/]esgxpnsbhtsd[/url], [link=http://bahghxlbzdfh.com/]bahghxlbzdfh[/link], http://bbctqsyvsdzp.com/nn1

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>